Ahoj,
aktivní důchodkyně čtěte a pište.
Jak jsem „opravovala“ auto.
Znáte to sednete do auta chcete nastartovat a nic.No jo vybitá baterie.Tak domů pro záložní baterii a pro klíč.Na tyto situace jsem už připravená.Otvírám kapotu vyndavám rezervu.Mám Malucha-nákupní tašku-malé auto,málo místa,ale i malá spotřeba.Auto pro mladé a pro důchodce,já jsem ten druhý případ.
Tak 10 klíč a jdem nato.Zanořím se pod kapotu,ale jde to špatně ,chtělo by to větší klíč.,uložit rezervu, zavřít kapotu, zamknout auto. Znovu domů,klíč 11 nenajdu tak beru 12 a pro jistotu kleště.Obojí je na nic.Opět se zanořím s 10.
Vtom slyším dětské stěbetání,mateřinka na procházce.A za chvilku se ozve:„Můj táta taky opravuje auto“.V duchu si říkám,že bych měla pozadí jako mladej táta?Nic jiného ze mě není vidět.
Oběma paním učitelkám to taky nedalo a otočily se právě, když jsem se vynořila z pod kapoty.Měli byste vidět ty úsměvy, že nejsem táta ale máma.
Jo po půl hodině mordování -tedy „opravy“- jsem nastartovala a odjela.
Ahoj,
!!!
umím si živě představit, jak učitelky koukaly
A Jaruško, co takhle nějaké fotky?
Poděl se s námi o zážitky, ať lidi vidí, jak se dá aktivně žít v důchodu, že to není žádné období naříkání na vše kolem, ale že to může být i doba, kde se dá hodně krásného a nového zažít. A speciálně Ty jsi toho důkazem! Tak piš víc, už se těším!!!!
Jana