Dominik Almighty

Tento příspěvek je zase z insirace Nishkama. On ale nepoukazoval na obsah původního článku kvůli obsahu, ale kvůli odkazům.

Já si článek přečetl a líbí se mi na tolik, že o něm píšu svůj příspěvek. Na stejné téma je i film, který vloni přišel do kin „The Bucket list“. Český název je myslím: „Než si pro nás přijde“. V tomto filmu si Morgan Freeman a Jack Nicholson chtějí užít poslední zbytky svého život nějak akčně. Nechtějí poslední dny, které jim zbývají prožít jen seděním a čekáním. A tak si napíšou seznam věcí, co chtějí ještě zažít.

Na stejné téma je i následující příspěvek. Bohužel je jen v angličtině. Tak pro ty, co neumí anglicky dobře, seznam přeložím.

Původní článek: http://thetravelersnotebook.com/activity-guide/50-things-to-do-before-you-die/

1. Vstoupit nohou na všech 7 kontinentů.
2. Přejet celý stát na kole.
3. Projet se na něčem větším, než je kůň. Třeba na hřbetě slona džunglí.
4. Žít alespoň jeden měsíc jako Indián.
5. Navštívit pravý bluesový bar v Chicagu.
6. Naučit se jiný jazyk.
7. Vyskočit s lyžemi z helikoptéry a sjíždět kopec, kde nikdo předtím nejel.
8. Cestovat Indií vlakem.
9. Vylézt na sedmitisícovku.
10. Zaplavat si se žraloky.
11. Zúčastnit se karnevalu v Brazílii
12. Zatančit si Tango v Argentině
13. Zaserfovat si na vlnách v moři
14. Potápět se na Great Barrier Reef
15. Publikovat článek s svých cestách
16. Pracovat jako dobrovolník po dobu jednoho měsíce v cizině
17. Jít krok za krokem po stopách autora cestopisu
18. Navštívit neobydlené části Afriky
19. Přejít ledovec jen chůzí
20. Navštívit pramen Nilu
21. Vylézt na aktivní sopku
22. Koupit si loď a naučit se plachtit
23. Následovat své jídlo od ulovení až na stůl
24. Vykoupat se v řece Ganga v Indii
25. Objet celý svět
26. Vyfotografovat ohrožené druhy
27. Zúčastnit se Burning manu
28. Zůstat sám 24 hodin v džungli
29. Naučit se vařit národní jídlo
30. Učit Angličtinu (Češtinu) v jiné zemi
31. Navštívit hudební festival v jiné zemi
32. Přejet stát jen veřejnou dopravou
33. Přespat v historickém hotelu
34. Navštívit Olympiádu
35. Navštívit oblíbeného autora cestopisů
36. Navštívit německou Love Parade
37. Zúčastnit se Japonské čajové ceremonie
38. Přidat se ke karavaně na Sahaře
39. Jet na Oktoberfest – pivní slavnosti
40. Navštívit severní nebo jižní pól
41. Zúčastnit se fotbalového zápasu 2 rivalských jihoamerických fotbalových klubů
42. Navštívit rodné místo nějaké kulturní osobnosti
43. Najít svou verzi „Pláže“, nedotčené neobydlené…
44. Vychutnat si čerstvě ubalený kubánský doutník
45. Navštívit každé město (popsané v Orbital) v Evropě
46. Navštívit vysoupení orchestru ve Vídni
47. Skočit s padákem
48. Přejet na kole Pacific Coast Highway
49. Potřást si rukou s někým, kdo opravdově změnil svou zemi
50. Zúčasnit se největší světové vodní bitvy

Další body najdete v komentářích pod článkem. Ke každému bodu najdete v původním článku také odkaz na stránku, které detailně popisuje kde, jak, co a proč

Tak co z toho si dáte na svůj seznam. „Co musím ještě před smrtí “

Od Lubora jsem dnes zjistil, že se v Lucerně Praha koná speciální akce „Ples Afrika“. Letos kvůli malé milované Lauře vynecháme, ale za rok určitě půjdeme

http://www.plesafrika.cz/

Nishkam na twitteru upozornil na jedno moc zajímavé video, kde Aubrey de Grey vysvětluje proč stárneme a jak stárnutí zastavit. Osobně věřím, že se lidé mohou dožít klidně 150 let nebo i 200 let. Ale 1000 let je fakt moc .

No pokud si představím následujících 965 let v mém baráčku s výhledem na moře, tak se mi to fakt moc líbí!!

Už dřiv jsem četl jednu knížku od plastického chirurga, ten říkal, že stárneme, protože věříme, že máme zestárnout. Protože „máme zkušenost = věříme“. Např. v 60 letech máme být, dělat, cítit se tak a tak. To jsme všichni kolem sebe od malička viděli, jak se chovají lidé v 60-ti letech. A sami sebe vidíme, že takový budeme a tak takový budeme. Kdybychom měli kolem sebe jiné vzory, tak bychom byly změněny a život v 60-ti by byl podle nich.

K tomuto článku mě vyprovokovala jedna diskuze na facebooku, které jsem se zúčastnil. Martin Kopta se rozhodl jít na volnou nohu a našel tento článek, který potvrzuje jeho rozhodnutí, že udělal dobře. Z počátku jsem chtěl napsat článek víc z pohledu podnikání, trochu mu nadržovat. Tak jak to dělám celý život, ale…

Jaký je tedy rozdíl z hlediska peněz zaměstnání a podnikání?

Vezměme si běžnou pracovní pozici jako je malíř pokojů nebo účetní.

Zaměstnanec svojí prací musí vydělat nejen na svoji mzdu – čistou, daně a dávky, část režie zaměstnavatele (nájem, mzdy kolegů, elektrika, topení, telefonní účty…), část zisku zaměstnavatele, část daní zaměstanavatele, zaměstnanecké výhody poskytnuté zaměstnavatelem jako je auto, telefon nebo stravenky atd. Nemáte však jistotu, že o práci nepřidete. Ačkoliv budete pracovat dobře, stejně o práci přijdete. Na to se zeptejte sklářů ze Skláren Bohemia. Oni foukali a brousili sklo 30 let na jedničku a stejně o práci přišli.

Pokud budete jako podnikatel pracovat na sebe, budete mít všechny peníze vydělané pro sebe. A nemusíte se bát, jestli náhodou nepřijdete o zaměstnanecké výhody, prémie atd. Prostě jsou peníze jednou vaše. Můžete si ale vzít zaměstnance a ten vám pomůže zvýšit váš zisk za pocit iluze jistoty zaměstnání.

Myslím, že tato matematika je jednoduchá a každému jasná.

Nastupuje ale další otázka… Seženu také takové lukrativní zakázky jako má můj zaměstnavatel?

Musíte podnikat ve stejném oboru jako váš zaměstnavatel? Nejste profíky v jiném oboru? Lidé často pracují v oboru, který není jejich nejoblíbenější. Mnohem více by je bavilo dělat úplně něco jiného. A to teď můžete udělat. Podnikejte v tom, co je pro vás vášeň. To co vás baví, tím si vyděláte nejvíc peněz a bude vás to nejvíc těšit.

Většinou nepůjde o „lukrativní“ zakázky zaměstnavatele, ale o zakázky, které vám vydělají na živobytí. Žádné „lukrativní“ nejsou. Resp. jsou, pokud děláte něco pro stát nebo samosprávu a díky korupci dostanete zakázku.

Otázka je: Dokážu sehnat zakázky, abych se uživil?

Na toto není jednoduchá odpověď, možná ano, možná ne. Já si myslím, že to dokáže každý. Zkuste to. Pokud si však dopředu budete myslet, že to nedokážete, tak máte pravdu. Ovšem pokud si budete myslet, že to dokážete, máte opět pravdu.

Záleží na tom, co si myslíte, co očekáváte, a jak si věříte.

V době hospodářské krize se lidé často pouští do podnikání právě proto, že přicházejí o pomyslnou „jistotu“ zaměstnání. A protože už nemají co ztratit, tak to zkusí. Musejí vykročit do neznáma. Časem se rozkoukají, pole podnikání zmapují a nakonec zjistí, že to není nic hrozného. A pak už nikdy nechtějí zpátky…

Najdete klem sebe hodně ryzích příznivců podnikání a já jsem jeden z nich. Najdete také ještě víc ryzích zastánců zaměstnání. Jsou to většinou dvě proti sobě názorově postavené skupiny. Často si obě strany neuvědomují, že se vzájemně existenčně potřebují.

Dobu, kdy jsme mohli být pouze zaměstnaní máme naštěstí již za sebou 20 let. Na druhou stranu není však vůbec možné, aby všichni podnikali. Obě skupiny lidí jsou potřeba a je dobře, že jsme si každý vybrali tu svoji.

Dlouho jsem hledal filmy, které jsem jako malý viděl v televizi. Jednalo se o filmy o kterých jsem si pamatoval, že byly francouzské, moc se v nich nemluvilo, hrozně jsem se u nich nasmál, protože byly prošpikované vtipnými gagy.

S velkou radostí jsem zjistil, že na ČT2 dávali jeden z takových filmů. To jsem zjistil v půlce filmu, když jsem přepínal v noci a hledal něco, co mi bude jako pozadí hrát a nebude mě to rušit při práci.

A konečně jsem našel, co jsem hledal. Filmy od Jacquese Tatiho. Je to geniální herec a režizér, který se proslavil několika filmy, kde hrál přátelského a příjemného pana Hulota.

FIlmy se často odehrávají v „moderním“ prostředí šedesátých let. Je vtipné, jak si lidé v té době představovali vývoj domů, bytů, vybavení bytů atd. Tati si z těchto „novinek“ dělá legraci. Je úžasné, kolik toho lze vyjádřit beze slov. Chcete ochutnávku? Tak tady máte ukázku z filmu Můj strýček: