Dominik Almighty

Zjistil jsem, že hodně lidí nemá představu, jaká je muzika a kultura typická pro Zimbabwe. A teď jsem našel typický videoklip, který běhá v tamní televizi a a nebo podobná muzika hraje z každého rádia. Je to jednoduchá a krásná muzika nejvíc o lásce.

Pro ty z Vás, co se bojíte jet se mnou do Zimbabwe, tak mám pro Vás názorné video z průjezdu po běžné cestě. Uvidíte všude asfaltky a slušný lidi

Dostal jsem šanci, kterou jsem využil a dostal jsem se k filipínskému léčiteli Linovi Guinsadovi. Pomohl jsem mu s komunikací s lidmi. Překládal jsem jejich obtíže a zpět jsem překládal to, co filipínský léčitel udělal a jaké jim dává doporučení v ohledu, co mají a nemají jíst nebo dělat.

Už jsem dříve léčení filipínci viděl. A nikdy jsem si neuměl vysvětlit, jak to dělají. Přesto jsem vždy věřil, že jejich léčení funguje. Po zhruba 14 letech jsem se opět s filipínci setkal a opět léčení viděl na vlastní oči.

Teď jsem viděl nejen několik léčení, ale mohl jsem pozorovat stav lidí, kteří na přišli poprvé na léčení a jak se cítili po několika opakovaných léčení. Taky jsem viděl několik lidí, co přišli čistě ze zvědavosti, protože chtěli vidět filipínskou léčebnou metodu na vlastním těle. Z tohoto léčení odešli pozorovatelé s protaženými obličeji a začali diskutovat na téma „jak je to možné?“. Léčený vypadal vždy jinak, než když k léčiteli šel.

Lidé na léčení reagují několik obvyklými reakcemi. Nejčastější je reakce, když se léčený vznáší pod stropem (obrazně) a je nadšený. Často vypadá jakoby se zrovna probudil. Vždycky ale jsou šťastní a rozesmátí. Bylo to pro mě vždy hrozné překvapení, nemuměl jsem odhadnout, jak se kdo změní.

Často tohoto filipínského léčitele navštěvují i jiní léčitelé a prosí jej, aby jim rozšířil jejich léčitelské metody. Je to prosba o požehnání, aby byli schopni více pomáhat lidem.

Měl jsem šanci s filipínským léčitelem o tomto léčení vézt několik desítek minut rozhovor. Mluvil zcela otevřeně a vysvětloval mi jednotlivé fáze léčení. Jaký to má vliv na fyzické tělo, duševní tělo, energetické tělo, duchovní tělo. Musím říct, že si myslím, že jsem to pochopil. Teda až na tu první fázi. Kde dochází k „operaci“ a z těla filipínci vytahují zhmotněnou nemoc (to je moje vysvětlení toho co dělá). První fázi jsme spolu neprobrali. Já se nechtěl ptát a čekal, jsem co mi Lino řekne.

Jedna z z pro mě důležitých fázi léčení je také duchovní léčení, kde léčitel prosí Boha o vyléčení a modlí se za vás. O tomto léčení jsem již četl. Je to něco jako Ho’oponopono. To je havajská metoda léčení, kde opakováním „motlitby“ můžete pomoci lidem kolem sebe. Aniž by muselo dojít k fyzickému kontaktu. O tomto fenoménu u nás vyšla knížka od Joe Vitaleho a Dr. Hew Lena. Doporučuji si přečíst.

Často filipínští léčitelé uzdravují jen dotekem a duchovní cestou. Dokáží tak denně léčit až 150 lidí.

Za těch několik dní, co jsem měl šanci s filipínským léčitelem být jsem viděl mnoho zázraků. Děli se věci, co jsem si neuměl a do dnes neumím vysvětlit. Stejně tak to je i s fází jedna (fyzické léčení). Na tuto fázi se však všichni zvědaví soustředí a tato fáze způsobuje, že se filipínští léčitelé proslavili. Tuto fázi jsem však vůbec nepochopil. Osobně bych více vsadil na léčbu tou duchovní cestou.

Léčitel mi řekl, že všechny fáze dohromady vytvářejí synergicky nejlepší efekt pro léčeného. Často je nutné léčení několikrát opakovat, aby se účinek léčení zvýšil. Většina lidí si myslí, že stačí jedno léčení a že to je jako u zubaře. Ale to není často možné. Záleží na tom, jak je připraven a nastaven léčený a jakým způsobem léčení přijme. Všichni si myslí, že jsou připraveni. Léčení je vhodné několikrát opakovat dokud nedojde k otevření srdce a hlavy. Pak má léčení nejlepší výsledky.

Byl to neuskutečný zážitek a zase jsem viděl zázraky. Léčitel mi řekl, že on sám neléčí, ale vždy před léčením žádá Boha o to, aby ho vedl. V bibli je napsáno, že jen Bůh může léčit a léčitel je instrument v Božích rukách. Řekl mi, že pokud je hlava a srdce otevřeno, léčení probíhá dobře a je hotovo na jedno sezení. Říkal, že samotné léčení je zázrak, to je věc která nejde vysvětlit (tak to přesně řekl). Vídí tyto zázraky denně už přes 30 let. Viděl jsem na něm, jak je to pro něj běžné.

Je skvělý, že jsou lidi pro něž jsou zázraky běžné. Když oni to tak mají, mohou to tak mít všichni. Je otázka zda chtějí.

Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

Tomáš Baťa roku 1933

Dlouho mě ve škole učili (tím myslím za totality, kdy bylo náboženství vykořeněno z naší kultury), že je buď věda. Jasná, průkazná, logická, popisující fakta atd. A nebo je pohled na svět skrze náboženství: tj. pohled zlehčovaný totalitními ateisty o vzniku světa. Ten byl ale kořeněný různými posměšky o tom, jaký je to nesmysl a jaká je to pohádka. A samozřejmě, jak lidi co věří v boha a pohádky o vzniku světa musejí být „nenormální“, „bláznivý“ a „divný“, protože potřebují těmto „nesmyslům“ věřit.

Velmi pravděpodobně, budete mít názor na to, co píšu taky takový „ateistický“. Nejen protože vaše blízké okolí má jasný veřejně často manifestovaný názor a proto, že lyšit se od okolí vyžaduje značnou dávku odvahy.

Možná, ale připouštíte, že tam nahoře nad námi „něco“ je. Spousta znás věří, že mají své andělíčky strážníky, boží mlýny, vyšší spravedlnost atd. Prostě to něco. Roman Hassmann tomu říká, že my češi nevěříme obvykle v boha, ale že jsme takový „něcoisti“, věříme, že tam nahoře něco je.

A přesto žijeme v křesťanské společnostia slavíme křesťanské svátky, tak vysvětlit cizincům, jaké náboženství my osobně vyznáváme je opravdu těžké. Užívat si křesťanské svátky a být ateista je tak trochu pokrytecké, ne?

A teď si představte, jaké to musí být, když jste jaderný fyzik, nebo zkoumáte časoprostor, nebo fungování vesmíru a narodil si se a byl jsi vychován jako křesťan a v boha věřící člověk. Že to nejde? Ale jde. V historii je mnoho vědců (spíš drtivá většina vědců), kteří žili a nebo žijí svůj život spolu s vírou v boha a studují, jak funguje vesmír atd.

Chcete příklad? Albert Einstein nebo Stephen Hawking. První vymyslel teorii relativity a druhý udělal velký v oborech kosmologie a kvantové gravitace. Stephen Hawking se stal i členem Papežské akademie věd. Papež dokonce Hawkingovy řekl, že by neměl studovat dobu před vznikem vesmíru (tj. před velkým třeskem).

Je zajímavé, jak celý svět mimo čechů dokáže žít v té obojetnosti vědy a náboženství. Jen my češi si myslíme, že je člověk buď věřící a nebo jen věděcky založený, co nevěří v boha… no, ale v něco tam nahoře věříme, věří v to celé naše okolí, jen nazvat to něco bohem se bojíme.