Všechny tyto autory najdete zde:

http://www.mujuspech.cz/#a_aid=novinky

Už jsem dříve léčení filipínci viděl. A nikdy jsem si neuměl vysvětlit, jak to dělají. Přesto jsem vždy věřil, že jejich léčení funguje. Po zhruba 14 letech jsem se opět s filipínci setkal a opět léčení viděl na vlastní oči.

Teď jsem viděl nejen několik léčení, ale mohl jsem pozorovat stav lidí, kteří na přišli poprvé na léčení a jak se cítili po několika opakovaných léčení. Taky jsem viděl několik lidí, co přišli čistě ze zvědavosti, protože chtěli vidět filipínskou léčebnou metodu na vlastním těle. Z tohoto léčení odešli pozorovatelé s protaženými obličeji a začali diskutovat na téma “jak je to možné?”. Léčený vypadal vždy jinak, než když k léčiteli šel.

Lidé na léčení reagují několik obvyklými reakcemi. Nejčastější je reakce, když se léčený vznáší pod stropem (obrazně) a je nadšený. Často vypadá jakoby se zrovna probudil. Vždycky ale jsou šťastní a rozesmátí. Bylo to pro mě vždy hrozné překvapení, nemuměl jsem odhadnout, jak se kdo změní.

Často tohoto filipínského léčitele navštěvují i jiní léčitelé a prosí jej, aby jim rozšířil jejich léčitelské metody. Je to prosba o požehnání, aby byli schopni více pomáhat lidem.

Měl jsem šanci s filipínským léčitelem o tomto léčení vézt několik desítek minut rozhovor. Mluvil zcela otevřeně a vysvětloval mi jednotlivé fáze léčení. Jaký to má vliv na fyzické tělo, duševní tělo, energetické tělo, duchovní tělo. Musím říct, že si myslím, že jsem to pochopil. Teda až na tu první fázi. Kde dochází k “operaci” a z těla filipínci vytahují zhmotněnou nemoc (to je moje vysvětlení toho co dělá). První fázi jsme spolu neprobrali. Já se nechtěl ptát a čekal, jsem co mi Lino řekne.

Jedna z z pro mě důležitých fázi léčení je také duchovní léčení, kde léčitel prosí Boha o vyléčení a modlí se za vás. O tomto léčení jsem již četl. Je to něco jako Ho’oponopono. To je havajská metoda léčení, kde opakováním “motlitby” můžete pomoci lidem kolem sebe. Aniž by muselo dojít k fyzickému kontaktu. O tomto fenoménu u nás vyšla knížka od Joe Vitaleho a Dr. Hew Lena. Doporučuji si přečíst.

Často filipínští léčitelé uzdravují jen dotekem a duchovní cestou. Dokáží tak denně léčit až 150 lidí.

Za těch několik dní, co jsem měl šanci s filipínským léčitelem být jsem viděl mnoho zázraků. Děli se věci, co jsem si neuměl a do dnes neumím vysvětlit. Stejně tak to je i s fází jedna (fyzické léčení). Na tuto fázi se však všichni zvědaví soustředí a tato fáze způsobuje, že se filipínští léčitelé proslavili. Tuto fázi jsem však vůbec nepochopil. Osobně bych více vsadil na léčbu tou duchovní cestou.

Léčitel mi řekl, že všechny fáze dohromady vytvářejí synergicky nejlepší efekt pro léčeného. Často je nutné léčení několikrát opakovat, aby se účinek léčení zvýšil. Většina lidí si myslí, že stačí jedno léčení a že to je jako u zubaře. Ale to není často možné. Záleží na tom, jak je připraven a nastaven léčený a jakým způsobem léčení přijme. Všichni si myslí, že jsou připraveni. Léčení je vhodné několikrát opakovat dokud nedojde k otevření srdce a hlavy. Pak má léčení nejlepší výsledky.

Byl to neuskutečný zážitek a zase jsem viděl zázraky. Léčitel mi řekl, že on sám neléčí, ale vždy před léčením žádá Boha o to, aby ho vedl. V bibli je napsáno, že jen Bůh může léčit a léčitel je instrument v Božích rukách. Řekl mi, že pokud je hlava a srdce otevřeno, léčení probíhá dobře a je hotovo na jedno sezení. Říkal, že samotné léčení je zázrak, to je věc která nejde vysvětlit (tak to přesně řekl). Vídí tyto zázraky denně už přes 30 let. Viděl jsem na něm, jak je to pro něj běžné.

Je skvělý, že jsou lidi pro něž jsou zázraky běžné. Když oni to tak mají, mohou to tak mít všichni. Je otázka zda chtějí.

Když jsem se vracel domu, dostal jsem další. Nabídli mi i pro Audrey, ale ta bramboráky nejí, tak jsem s díky odmítl. Přišel jsem domů a Audrey mi řekla, že by chtěla bramborák ochutnat. Tak jsem vzal talířek a došel za kouzelnými strýčky. Ti poslali Audrey 2. Už jsem viděl, jak do bramboráku Audrey kousne a řekne, že to není dobrý. Ale překvapivě jí chutnaly, ačkoliv jinak bramboráky nejí.

Už jste jedli jídlo připravené kouzelnými strýčky?

Na vánoce nám kouzelní strýčkové přinesli 8kg jablek.

Dostáváte rádi dárečky? Mě dárečky od kouzelných strýčků vždy velmi těší. Obzvláště když vím, že kouzelní strýčkové sami nic nemají. Celý rok žijí venku. A to v létě i v zimě, stále. Ale nikdy na Lauru nezapomenou.

Dnes udělali radost i Audrey. A když udělají radost Audrey, pak udělají radost i mě

Většina lidí se kouzelným strýčkům vyhýbá, ale já mezi nimi mám hodně známých. Vím tak, že mají dobré srdce a že obal se může hodně lyšit od obsahu.

A kdo jsou kouzelní strýčkové? … (čti pozpátku: icvomodzeb)

A já si kladu otázku: Proč někdo hází do našeho okna kameny? Bydlím v tomto domě asi 6 let a nikdy se nic takového nestalo. Je to národností mojí ženy? Nebo je to jen náhoda? Nebo se do rozsvíceného okna lépe míří?

Jaký je tedy rozdíl z hlediska peněz zaměstnání a podnikání?

Vezměme si běžnou pracovní pozici jako je malíř pokojů nebo účetní.

Zaměstnanec svojí prací musí vydělat nejen na svoji mzdu – čistou, daně a dávky, část režie zaměstnavatele (nájem, mzdy kolegů, elektrika, topení, telefonní účty…), část zisku zaměstnavatele, část daní zaměstanavatele, zaměstnanecké výhody poskytnuté zaměstnavatelem jako je auto, telefon nebo stravenky atd. Nemáte však jistotu, že o práci nepřidete. Ačkoliv budete pracovat dobře, stejně o práci přijdete. Na to se zeptejte sklářů ze Skláren Bohemia. Oni foukali a brousili sklo 30 let na jedničku a stejně o práci přišli.

Pokud budete jako podnikatel pracovat na sebe, budete mít všechny peníze vydělané pro sebe. A nemusíte se bát, jestli náhodou nepřijdete o zaměstnanecké výhody, prémie atd. Prostě jsou peníze jednou vaše. Můžete si ale vzít zaměstnance a ten vám pomůže zvýšit váš zisk za pocit iluze jistoty zaměstnání.

Myslím, že tato matematika je jednoduchá a každému jasná.

Nastupuje ale další otázka… Seženu také takové lukrativní zakázky jako má můj zaměstnavatel?

Musíte podnikat ve stejném oboru jako váš zaměstnavatel? Nejste profíky v jiném oboru? Lidé často pracují v oboru, který není jejich nejoblíbenější. Mnohem více by je bavilo dělat úplně něco jiného. A to teď můžete udělat. Podnikejte v tom, co je pro vás vášeň. To co vás baví, tím si vyděláte nejvíc peněz a bude vás to nejvíc těšit.

Většinou nepůjde o “lukrativní” zakázky zaměstnavatele, ale o zakázky, které vám vydělají na živobytí. Žádné “lukrativní” nejsou. Resp. jsou, pokud děláte něco pro stát nebo samosprávu a díky korupci dostanete zakázku.

Otázka je: Dokážu sehnat zakázky, abych se uživil?

Na toto není jednoduchá odpověď, možná ano, možná ne. Já si myslím, že to dokáže každý. Zkuste to. Pokud si však dopředu budete myslet, že to nedokážete, tak máte pravdu. Ovšem pokud si budete myslet, že to dokážete, máte opět pravdu.

Záleží na tom, co si myslíte, co očekáváte, a jak si věříte.

V době hospodářské krize se lidé často pouští do podnikání právě proto, že přicházejí o pomyslnou “jistotu” zaměstnání. A protože už nemají co ztratit, tak to zkusí. Musejí vykročit do neznáma. Časem se rozkoukají, pole podnikání zmapují a nakonec zjistí, že to není nic hrozného. A pak už nikdy nechtějí zpátky…

Najdete klem sebe hodně ryzích příznivců podnikání a já jsem jeden z nich. Najdete také ještě víc ryzích zastánců zaměstnání. Jsou to většinou dvě proti sobě názorově postavené skupiny. Často si obě strany neuvědomují, že se vzájemně existenčně potřebují.

Dobu, kdy jsme mohli být pouze zaměstnaní máme naštěstí již za sebou 20 let. Na druhou stranu není však vůbec možné, aby všichni podnikali. Obě skupiny lidí jsou potřeba a je dobře, že jsme si každý vybrali tu svoji.

Toto samozřejmě již nějakou dobu na černo fungovalo, ale od dnes je to oficiálně povolené. Proč je to tak převratná zpráva? Místní prezident soustavně v posledních letech připravoval stát o tvrdou měnu. Kam ji schovává nevím, ale někde bude Aby mohl uživit své nejvěrnější, tak tiskl nové bankovky Zmbabwského dolaru a pravidelně před výplatou vydával novou bankovku vyšší měny. Ti nejvěrnější jsou v Zimbabwe a ve státech podobných vždy vojáci a policie.

Tak se stalo po určitém čase, že sice nejvěrnější dostávali peníze, ale nebyli schopni si za ně nic koupit. To tištění nových bankovek způsobilo inflaci. A inflace samozřejmě způsobila, že v obchodech není zboží.

Byl problém vyměnit místní dolar za jakoukoliv směnitelnou měnu. Existuje sice oficiální kurs v bance, ale ten je zhruba 100x menší než ten neoficiální=černotržní=volně tržní. Toto způsobovalo problémy při importu zboží i potravin do země.

Teď se již může platit oficiálně např. s USD v obchodech, ty za USD opět dovezou zboží a lidé s příjmy v dolarech si velmi oddychnou. Konečně budou moci žít jako dřív, když se Zimababwe dařilo. Lidé bez příjmů (85% nezaměstnaných) a lidé s příjmy v Zimbabwských dolarech se budou mít hůře. Vznikne velká poptávka po zahraniční měně a to ještě více devalvuje místní měnu.

V čem vidím to zlepšení? Vojáci a policie díky tomu, že nedostanou odměnu za vykonanou práci (dostanou jen bezcenné papírky místní měny), tak již nebudou loajální k místnímu prezidentovi Robertu Mugabovi. Ten vymanil Zimababwe z nadvlády britů v roce 1980 a pomohl vzniku samostatné svobodné země. Pod jeho vládou se zemi roky dařilo, ale později p roce 2000 způsobil vyvlastňování majetků bílých občanů a zabíjení jak bílých, tak i černých odpůrců jeho “demokratickému” režimu.

Poslední dvoje volby vyhrál jen díky manipulaci s volebními lístky a fyzickým zastrašování neviných civilistů z vesnic.

Už brzo se budou dít změny v Zimbabwe. Budou však pomalé a nejvíc to odnesou občané Zimbabwe, kteří dnes trpí hlady. Další kapkou je propuklá epidemie cholery v zemi. Tu se snažila vláda Zimbabawe ututlat, ale nepodařilo se jí to. Ke dnešku zemřelo na tuto nemoc přes 3000 lidí a další desetitisíce jsou nakaženi.

V té době probíhaly demonstrace za svobodné volby, nezávislost médií a uvolnění komunistických poměrů v Číně. Byl to rok 1989 a v celém komunistickém bloku se to mlelo. Komunistická vláda Čínské lidové republiky povolala vojáky, aby zakročily proti demonstrantům a vyčistily náměstí Tiananmen od demonstrací.

Na náměstí přijely tanky. A tehdy se jeden statečný číňan, který se patrně vracel z obchodu s nákupem v igelitových taškách, postavil koloně tanků, která projížděla přes náměstí. Zastavil kolonu a bránil prvnímu tanku, aby se rozjel a nebo aby ho objel. Poté vylezl na tank a snažil se domluvit s posádkou tanku. Jistě chtěl, aby odešly z jeho města, nechtěl krve prolití ani nepokoje. Nakonec slezl, ale tank se pokusil opět rozjet. Opět jej zastavil vlastním tělem. Kdykoliv jej mohli jednoduše zastřelit. Jednal proti vůli strany.

Nakonec jej nějací lidé, možná přátelé odvlekli z dosahu vojáků. Na videu je vidět, jak se ti ostatní lidé bojí o život. Běží se zdvyženýma rukama, aby bylo jasné, že nejsou ozbrojeni.

Tento hrdina z Číny ukázal světu, že i normální člověk se může postavit armádě a zvůli komunistickému režimu. Šel pouze s taškama a srdcem na dlani. Nechtěl nic jiného než mír, klid, svobodu a město bez tanků. A o svobodu bojují číňané dodnes. Ani dnes (téměř 20 let po tomto hrdinském činu) není jasné, kdo byl ten hrdina, který šel riskovat svůj život, aby ukázal vojákům, že chce svobodu a město bez tanků. Spekuluje se, že to byl student nebo dělník z továrny. Do dnes není známé jeho jméno. Ale pro celý svět to je hrdina, symbol boje za svobodu.

Neznámý hrdina ukázal celému světu, že je možné jít a ukázat svůj názor na represe v komunistickém režimu. Bohužel s Čínou to nic moc neudělalo, změnila se na republiku s “jako volným” trhem, ale politicky tvrdě regulovanou. Ale ostatní svět se díky tomuto hrdinovy změnil. Padlo sovětské impérium. V Berlíně zbořili zeď, která rozdělila město na desítky let. U nás proběhla sametová revoluce a začali jsme žít v demokracii. Získali jsme svobodu. Skončila studená válka.

A ta svoboda je to, co je pro mě synonymum dýchání. Pokud bych měl svobodu ztratit, přestal bych dýchat. Každý z nás má něco, co ho fakt zvedne a dovede k okamžité akci, kvůli čemu je ochotný riskovat, dělat něco navíc, nevyspat se atd. Pro mě to je svoboda. Ani ne tolik peníze na účtu, drahé auto nebo barák. Ale svoboda. Ta však s penězmi souvisí, protože penězmi si můžu svobodu užít, cestovat, koupit si volný čas atd.

V životě chci být svobodný. Nesnesu, pokud by mě někdo ovládal, pokud bych si o svém životě nemohl rozhodovat sám. Svoboda je pro mě vším. Pokud by se měl měnit režim v ČR na jakkoliv nesvobodný, okamžitě odcházím do jiné svobodné země.

Hodně lidí dnes vzpomíná na komunisty, že bylo dobře. Doporučuji si pustit nějaký díl Majora Zemana a podívat se, jak bylo možné žít v republice ovládané jednou stranou a policií. Jak nebylo možné cestovat, podnikat, žít si život po svém. Dnes svobodu máme, ale mnoho lidí si ji neváží a nebo ji vubec neumí docenit. Žije stále jako za doby Majora Zemana a bojí se, že je zavřou za příživnictví nebo za nepovolené podnikání.

Na závěr přidám ještě video o tom, jakou propagandu z hrdinského činu udělal Čínské vláda, fakt na blití.

Uděláte pro svobodu taky vše?

Je zkouškové období a musel jsem se věnovat škole, jet na zkoušku a ještě teď musím napsat nějakou práci, kterou dlužím z loňského roku!!! Navíc jsem byl jeden den po doktorech s Audrey a Laurou. Je to něco, co nejde delegovat a musí to být hotovo.

S tímto jsem při plánování týdne nepočítal. Tím jsem se dostal do skluzu. Do dnes jsem to stáhnul a do příštího týdne přenáším jen 2 úkoly z tohoto týdne. Přišel jsem o 2 dny práce a 2 úkoly jsem nestihl.

Jsou okolnosti, co nás v životě rozostřují, ale my se nedáme . Příští týden dotáhnu, co jsem minulý nestihl a budu pokračovat dál. Nebojím se vlka nic.

Vždy se to nedá přesně naplánovat, ale důležité je to dotáhnout do konce. Když vidím, že to nejde, tak to celé nevzdam a pokračuju dál.

Scalex v komentáři píše:

“Dominiku, používáš papírovou nebo elektronickou podobu diáře? Já jsem zjistil, že asi budu muset přejít z elektronického na papírový. Proč? Ten elektronický mne svádí k mnoha nešvarům. Tím hlavním je posouvání úkolů. Leckdy mám něco udělat, ale nechce se mi. A místo toho, abych se donutil to udělat, tak prostě úkol přesunu na později. V papírovém diáři by to samozřejmě šlo taky, ale toho přepisování a škrtání… Bylo by mnohem víc vidět, jak neefektivně si některé věci plánuju nebo spíš jak je vykonávám či nevykonávám. Papírový diář bude nejspíš pro mě znamenat větší nepohodlí, ale snad mě donutí zvyknout si na to, že úkoly se nepíšou do diáře proto, aby v něm byly, ale proto, abych je splnil.”

A tohle je téma, co jsem často probíral s několika přáteli. A sám s ním mám mnoholeté zkušenosti. Tím neříkám, že jsem expert, ale mám zkušenosti. Z debaty s přáteli jsem dospěl k názoru, že nemám sám špatné pocity s prací s diářem. Že i oni mají své starosti s diářem. A tak pokud potřebujete slyšet (číst), že i jiní bojují s diářem, tak toto je článek pro vás.

Takže elektronický nebo papírový diář?

Odpověď: Takový, jaký vám vyhovuje. Já zkoušel oboje. Dokonce chvíli papírový, chvíli elektronický (i v průběhu jednoho roku). Chvíli jsem byl nadšený z jednoho a chvíli z druhého. Mám přátele, co nedají dopustit na elektronický diář a stejně tak mám zaryté fandy papírového diáře.

Já zjistil, že mě nejvíce vyhovuje elektronický. Momentálně mám ve 3 roky starém Variu software Personal Informant 8 a ten používám 2 roky v kuse. Jsem s ním plně spokojen. Ale v létě jsem pokukoval po papírovém diáři. Čistě z frajeřiny. Líbí se mi diáře FranklinCovey. Důvodem je systém osobní organizace od Coveyho přesněji popsáný v knize “7 návyků vůdčích osobností”. Pozor, toto není žádné lehké čtení. Je to učebnice a klidně 3 stránky budete číst 30 minut a přemýšlet o tom, co vám chce Covey sdělit. Obzvášť mocná je kapitola popisující druhý návyk: “Začněte s myšlenkou na konec…”. Musím se přiznat, že jsem po první stránce a půl tohoto návyku brečel, pochopil jsem smysl svého života… To nežertuju. Nejtěžší při prvním čtení a pak se zaváděním do svého života je návyk číslo 3, který vás naučí disciplínu. Jinak celou knihu již čtu po třetí.

Proč já miluju elektronický diář? Protože je v telefonu. Jsem neuvěřitelně línej a neumím si představit, že budu s sebou tahat, další věc… diář, velký a těžký… Už telefon je moc. Chtěl bych, aby to moje Vario vážilo pár gramů a bylo placatý, aby se vešlo do každé kapsy.

Odkládání úkolů

Mám kamaráda (identitu utajím), který měl ve svém Variu asi 450 nesplněných úkolů. Na dvouhodinovém kafi stihnul posunout asi 30 nesplněných úkolů na později. To bylo šílený! Na konec úkoly přepsal do excelu, něco smazal, něco delegoval a pak měl ohromnou úlevu. Byl pak o moc šťastnější. Netlačil před sebou kouli a citil se svobodněji.

Já osobně používám hlavně kalendář. Po letech používání kalendáře jsem začal dělat i s úkoly. Jednou jsem jich měl 90 nesplněných, což mě neskutečně frustrovalo. Probral jsem je, delegoval, smazal a pak začal znovu od začátku. Dávám si na den jen několik úkolů, do 10-ti, podle vytížení v kalendáři. Většinou mi pomohou nezapomenout udělat úkol.

Někdy si dám do diáře “schůzku” jen pro mě, taková rezervace času, abych věděl, kdy plním úkoly.

Myslím, že přejít na papírový diář a provádět dobrovolnou torturu ti nepomůže. Pokud se ti nechce udělat úkol, nebude se ti chtít ani přepisovat do dalšího dne. A to sám Scalexi cítíš. Já bych ten úkol přestal přepisovat = jako bych ho smazal a nebo splnil. Prostě by už dál nebyl. Ale musel bych tahat papírovou další zátěž. Fuj Ale to je můj názor.

Řešení nesplněných úkolů vidím v něčem jiném. Pokud si rozebereš jednotlivé denní činnosti, zjistíš, že jsou úkoly, co uděláš jako by nic a máš z toho dobrý pocit . A do jiných se ti nechce a plnění úkolu cítíš jako mučení. Je to tak? Já to tak mám.

Úkoly, kde vidím, jak splnění ovlivní výsledek (vidím hlavně to dobré, co získám), tak ty plním s nadšením a rychle a bez pocitu práce. Úkoly, kde nevidím, jak splnění ovlivní výsledek, tak do nich se mi nechce, odkládám je a považuji je za mučení.

Dám ti příklad: Dostal jsem nápad přidat známkování zboží do eshopu. Úplně jsem se nadchnul a zapsal si to jako úkol do diáře. Logicky to dávalo smysl, že to je dobré. Po nějaké době, jsem ale přestal věřit, že tato změna v eshopu by jakkoliv změnila zisk eshopu. Logicky jsem věřil, že je to dobré. Ale pocitově jsem nevěřil, že to má nějaký smysl. A tak mě plnění cíle dělalo problémy. A co jsem udělal? Smazal úkol. Známky prostě nejsou.

Prostě pokud necítíš, že splnění má smysl, tak úkol budeš plnit obtížně. U každého úkolu si představuju, jak to pozitivně ovlivní můj život nebo to, čeho se splnění úkolu týká. A pak pokud to cítím jako SUPER, tak to splním levou zadní. Pokud váhám, tak úkol buď smažu. Pokud to je věc přesto životně důležitá, tak ji i přes nechuť splním.

Závěr

Papírový nebo elektronický diář? Ten, který vám vyhovuje nejlépe. Jít do vlastního mučení, jako je např. přepisování nesplněných úkolů, je podle mě krok špatným směrem. Cesta co mě funguje je vizualizace toho, co se změní, když úkol splním. To mi vždy pomůže, vím, proč mám úkol splnit.

Musím říct, že kdybych se dřív bavil s někým, kdo plánuje svůj život, a ten by mi řekl, že plánoval budoucí rok a trvalo mu to 2-3 večery, tak bych nechápal, co na tom může dělat tak dlouho. Prostě si napíšu, co chci a je to!

On je totiž plán a plán. Je plán, který si napíšete, ale uvnitř sebe mu nevěříte. Pak jej samozřejmě nenásledujete a neplníte jednotlivé dílčí úkoly. Uvěřitelný plán vám dává smysl a uvnitř sebe mu skálopevně věříte. Pak je snadné jít a plnit jednotlivé dílčí úkoly a dosáhnout tak cíle. Nejlepší důkaz je zkušenost a tak to můžete zkusit a porovnat, co vám funguje lépe. Pokud váš způsob plánování povede k dosažení cíle lepé, než můj, tak blahopřeji. Pokud můj způsob bude fungovat lépe, tak také blahopřeju Budete mít zkušenost a můžete si lépe rozhodnout, vybrat si a naplánovat a dosáhnout toho, co chcete.

Mít jasno v tom, CO chcete, je předpokladem tohoto článku. Zjištění toho CO chce bylo obsahem předchozího článku o plánování, cílech a snech. Takže předpokládám, že už víte, CO chcete. Teď se těmi vašimi cíly, které vycházejí ze snů budeme zabývat.

Seznam životních rolí

První co si vždy udělám je seznam rolí, které ve svém životě mám. Celkem jich mám 14, uvedu jich ale jen část. Sedněte k prázdnému papírů nebo k novému dokumentu a začněte psát vaše životní role:

1. osobní
2. manžel
3. otec
4. syn
5. zeť
6. vnuk
7. student (na dálkově na VŠE)
8. podnikání projekt 1 (pozn. v mém plánu je uvedeno jméno projektu)
9. podnikání projekt 2 (pozn. v mém plánu je uvedeno jméno projektu)
10. …

Příběh z vaší budoucnosti

Potom, co si stanovíte své role ve vašem životě, začněte psát příběh z vaší budoucnosti. Teď si sedněte, dočtěte odstavec s instrukcemi a zavřete oči. Začněte si představovat, co bude 31.12.2009. Jaký bude váš život? Co chcete mít, co bude splněno? Jak se budete cítit? Zkuste se vcítit do posledního dne z roku a v hlavě si rekapitulujte své cíle a myslete o nich jakoby jste je již dosáhli. Jak se budete cítit po tak úspěšném roce? Jak na vás bude reagovat vaše okolí? Co všechno se splněním cílů ve vašem životě změní? Cítíte se šťastný a vděčný za to, co vás dobrého v životě a tomto roce potkalo?

Tak teď si v hlavě začněte vyprávět příběh z budoucnosti.

Hotovo? Ne? Tak se do toho opravdu pusťte, pokud tento krok vynecháte, nebude vaše plánování fungovat. Nevěříte? Jestli mi nevěříte, klidně to vyzkoušejte. Pokud si váš poslední den budete představovat dlouho a do všech detailů, je to to nejlepší, co můžete udělat. Čím déle a více do detailů, tím lépe.

Teď sedněte k papíru nebo dokumentu a piště co nejdéle to půjde. Čím více dokážete popsat vaše pocity v poslední den, tím lépe vám to půjde s další kroky plánování. Popište si vše, čeho jste dosáhli a jaký z toho máte pocit. To čeho jste dosáhli ve vašem příběhu jsou vaše cíle v tomto roce.

Příběh může začínat takto: “Sedím v teple domova a z okna koukám jak sněží. Jsem šťastný a vděčný za dosažení zisku 600.000,- Kč, za to že mě moje žena miluje a je se mnou šťastná a za to, že moje dcera může žít v úplné milující rodině. Jsem pyšný na moje nové auto Chrisler 300C v plné výbavě, kde když si sednu do kožených sedaček cítím tu vůni opojnou. A pokud šlápnu na plyn, tak 450 koní silný motor vystřelí auto dopředu…”

Takto pište co nejdéle to půjde, sepište to tak, aby z toho příběhu byly cítit vaše pozitivní a šťastné emoce, které máte/budete mít při dosažení vašich cílů. To je velmi důležité. Nevěříte? Vyzkoušejte to…

Sepsání cílů k vašim rolím

Pro každou roli si sepište několik cílů, které letos chcete dosáhnout. Ideální jsou 2-3. Já mám i roli s jedním cílem a jednu roli se sedmi cíli. Cíle mohou být různé, musejí být dost velké, ale přesto uvěřitelné. Důvody a smysl jednotlivý cílů uvedu v závorce.

Např. Osobní

1. přečtu každý měsíc jednu knihu (tj. měřitelný cíl 12 knih za rok)
2. Vytvořím rezervu 200.000,- Kč na účtu (další měřitelný cíl)
3. Koupím si Chrisler 300C v plné palbě

Dále Manžel

1. Týdně věnuji jen manželce 3h svého času (to znamená, že se jí budu věnovat po celé 3 hodiny, toto není čas kdy jsme spolu na nákupech nebo u televize. je to úkol pro každý týden a budu jej zapisovat do plánování jednotlivých týdnů a měsíců)
2. Koupím manželce notebook, aby mohla lépe komunikavat s přáteli a rodinou (neuvádím měsíc, to si stanovím později, podle okolností)

Syn

1. Koupím mamce počítač, pro práci s fotkami. (nevím který měsíc, naplánuju až to bude možné)
2. Přispěju mamce na dovolenou 10.000,- Kč. (proč neudělat mamce radost?)
3. Být v pravidelném týdenním kontaktu. (pravidelný týdenní telefonní kontakt udělá mojí mamce větší radost, než to, že jí koupím počítač nebo přispěju na dovolenou; to si ale neuvědomuje spousta rodičů, kteří se snaží si koupit přizeň svých dětí drahými dárky, ačkoliv by jim denní 20 minutový telefonát udělal 1000x lepší práci na vzájemném vztahu)

Podnikání projekt 1

1. získání 50 nových zákazníků (toto je postupný úkola cíl 50 dosáhnu nejlépe ve 3-tím nejpozději ve 4-tém čtvrtletí, měřitelný úkol)
2. zvýšení zisku na 50.000,- Kč měsíčně (stejně jako přechozí cíl, potřebuje přípravu a je to měřitelné)

Atd.

Takto si popíšu cíle jednotlivých rolí. Pozor na to aby jste neměli 50 cílů v jedné roli a jeden cíl v dalších 5-ti rolích. Toto by vedlo k nevyváženému životu. Drtivá míra soustředění by vás vedla jen k jedné roli. Život musí být vyvýžený a tak je hodně rolí a v každé roli přiměřeně cílů.

V tomto výčtu najdete několik typů cílů:

1. přečtu 12 knížek za rok – jde o měřitelný cíl, který naplánuji do každého měsíce stejně. Jsou knihy, které přečtu za odpoledne, a nebo jsou knihy, které čtu měsíc.
2. být v pravidelném týdenním kontaktu s mamkou – pravidelný týdenní úkol
3. získat 50 zákazníků – splnění cíle si rozložím např do 2 čtvrtletí nebo do celého roku
4. koupím počítač – splním jednou akcí, často potřebuje přípravu a tak vhodně volím čtvrtletí a pak měsíc, aby byly vhodné podmínky pro splnění

Plánování jednotlivých čtvrtletí

Zde si rozepíšu roční cíle do jednotlivých čtvrtletí. Z některých cílů vytvořím malé dílčí cíle pro jednotlivé čtvtletí. Např. celkem 15 nových zákazníků v prvním čtvrtletí, celkem 30 nových zákazníků v druhém čtvrtletí (15+15), celkem 40 nových zákazníků ve třetím (15+15+10) a celkem 50 nových zákazníků v poslední čtvrtletí. To je proto, abych měl čas na postupné kroky a neměl v posledním čtvrtletí hlavu zamotanou z toho, kde bych měl během 3 měsíců získat 50 nových zákazníků.

Já osobně do čtvrtletí nepíšu týdně se opakující úkoly, ty píšu jen do měsíčního a samozřejmě týdenního plánování.

Cíle jednotlivých rolí si rozepíšu vyváženě do celého roku. Toto je důležité pro kontrolu mé dychtivosti, protože se často snažím vše dávat do 1. a 2. čtvrtletí, abych to měl co nejdříve hotovo, ale pak jsem z toho tyto měsíce zbytečně přetížený a někdy až otráveny. Lepší je si to rovnoměrně rozdělit.

Někdy mám pocit, že naplánované čtvrtletí je přeplněné těžkými a velkými cíly a zdá se to být velkým soustem. Proto je čas cíle opět rozdělit.

Následuje plánování měsíců

Rozdělím první čtvrtletí do měsíců, tak aby byly úkoly rovnoměrně rozdělené. Samozřejmě, aby na sebe úkoly navazovaly tak, jak musejí být splněny. Zase můžu jeden cíl rozdělit postupně do několika měsíců (1 až 3). Postup je stejný jako u čtvrtletí. Nezapomenu přidat týdně opakující se cíle, např. jako být v kontaktu s mamkou.

Předoslední krok je plánování týdnů

Protože plánuji po týdnech a začínám lednem, tak si vezmu cíle pro leden a zase je rozdělím do týdnů rovnoměrně a smysluplně. V každém týdnu mám již konkrétní kroky, které vycházejí z měsíčních plánu, např. si naplánuji telefonní hovor s mamkou, případně návštěvu. U získání zíkazníků se první týden budu věnovat přípravě materiálů a získání nějaké databáze ze které budu těžit. V druhém týdnu začnu kontaktovat z databáze a domlouvat si schůzky atd.

Příklad 2. týdne:

• Plánování nového roku
  
• Udělat první kontakty ve všech běžících projektech
• Příprava materiálů pro nové zákazníky
• Získání databáze kontaktů
  
• Návštěva babičky a dědy
• Telefonní kontakt s mamkou a návštěva
  
• 3h času s Audrey (manželka)
  
• 2h času s Lauru (dcerka)
• 2h času jen pro sebe (procházka po břehu Labe)
  

Takto jako vidíte na tomto příkladu si naplánuju všechny týdny v lednu. Do posledního týdne v lednu si dám úkol naplánovat si únor. Až budu plánovat březen, tak sido posledního březnového týdne dám úkol na plánování druhého čtvrtletí a dubna.

Rozdělím si samozřejmě měsíce na celé týdny. To už je na vás, jak to uděláte. Já dám týden do toho měsíce, ve kterém je víc pracovních dní z toho daného měsíce. Takto si měsíc po měsíc plánuju vždy na pár týdnů dopředu.

Poslední krok plánování je rozvržení práce v jednom týdnu

Pokud vím, co chci udělat za práci ve druhém týdnu, tak si jednotlivé úkoly vložím do diáře do jednotlivých dnů. Zase co nejvíce vyváženě a smysluplně, aby úkoly na sebe navazovaly. Často si vše snažím naplánovat do pondělí a úterý a pak jsem z toho na začátku týdne opět zbytečně vyřízený a netěším se na další začátek týdne. Pokud se pak podívám na týdenní porci úkolů, není to vůbec velká porce, protože to je jedna čtrnáctina velkých čtvrtletních plánů.

Tyto úkoly jsou důležité a splnění má nejvyšší prioritu především ostatním. V průběhu každého týdne budou přicházet různé okolnosti, které se budou snažit získat moji pozornost a odvézt mě od plnění úkolů pro týden. Tyto okolnosti budou někdy opravdu důležité a naléhavé a budu je muset stihnout spolu s úkoly plánovanými důležitými. Někdy budou vyrušení jen naléhavé a nedůležité, ty budu muset odstřelit, pokud nebudu mít volný čas a vše ostatní splněno. Co je důležitější? Jít do kina nebo splnění mého velkého snu? V momentě, kdy slyším pozvání do kina není pro mě odpověď úplně jasná. Důležité pro mě je samozřejmě splnění cíle a snu!

Závěr

Pokud začnete plánovat tímto způsobem, budete mít program pro každý týden v roce. Budete hned vědět co dělat, aby jste se dostali k cíli. Přijdou různé překážky a jiné vyrušení, na které teď nejsme připraveni. Díky plánování teď budu vědět, kam chci jít a co chci dělat. Můžeme sledovat progresi své práce a zároveň nakrájíme toho mamuta (roční cíl) na stravitelné malé porce (týdenní úkoly), které se budou plnit levou zadní.

Víte, proč je tak málo lidí úspěšných? Málo lidí jde systematicky za svým cílem.

Toto není jediný způsob, jak si plánovat. Pokud máte jiný, který vám funguje, tak vám blahopřeji. Pokud ne, zkuste můj, nebo si je upravte, experimentujte. Mě tento postup nejlépe funguje a dospěl jsem k němu po letech zkušeností a experimentů.

Jak si plánujete vy?

http://humorland.wordmess.net/20081025/what-the-real-crisis-is-like/

Každý rok si lidi často dávají předsevzetí o tom, chtějí v životě změnit a právě na nový rok si je dávají nejvíc. Předsevzetí a cíl si můžete dát i v jiný den z roku. Lidi si řeknou například, že už nechtějí kouřit, pít nebo chtějí shodit nějaké to vánoční kilo. Pár dní (hodin nebo minut) s tím zápasí, mají chuť si zakouřit, nebo sníst nějaký ten mls a pak podlehnou a začnou jíst, pít a kouřit jako před tím.

A mají pocit, protože podlehli touze po milovaném, že nemají silnou vůli. A říkají: “nemám, tak silnou vůli jako ti, co přestali kouřit, zkoušel jsem to tolikrát, ale nejde to…”

Také jsem takto myslíval, znám to zevnitř a vím, co ti, co to říkají, cítí. A jak věří, že mají pravdu.

Já jsem začal číst literaturu osobního rozvoje a v knize 7 návyků vůdčích osobností je jednoduše vysvětleno to, že ti co např. nepřestanou kouřit, chtějí stále kouřit dál, pořád i bez ohledu na to, že říkají to, že chtějí přestat kouřit. Ve skutečnosti si to jen přejí, ale nechtějí to opravdově. Rozumově vědí, že by chtěli, ale necítí to emocionálně a tak nepřestávají kouřit. Neudělali to opravdové rozhodnutí přestat kouřit, neumějí si představit život bez cigarety, a pokud ano, tak jako trvalé utrpení. Jejich život = cigareta.

S cíly na nový rok je to stejné, nejen že si napíšeme, co si přejeme (rozumově), ale často pro to nic neuděláme. Já si před lety začal dávat cíle na nový rok. Dokonce jsem si je nejen sepsal na papír, ale dal jsem si je do diáře jako záložku a tak jsem je měl téměř denně na očích. A výsledek? První rok se mi splnilo asi 10% cílů.

Bída s nouzí? Ani náhodou! 10% je skvělý výsledek! Odpovídal přesně úsilí, které jsem věnoval ke splnění cílů každý den. Nevěnoval jsem 10% denního bdělého času na plnění cílů, ani náhodou. Max. tak 1% času (9,6 minuty denně) v průměru. Výsledek: splnění 10% mých cílů. Na začátku jsem ale nebyl tak “v obraze”, abych si uvědomoval, že to byl úspěch. Očekávál jsem splnění 100% cílů a tak říkaje samo. Bez práce a úsilí.

Další rok jsem plánoval znovu. Věnoval jsem práci na splnění cílů asi možná 3% denního bdělého času (všechny ty procentní částky jsou subjektivní dojem, pokud má bdělý den 16 hodin pro plnění cílů, tak to je 960 minut denně a 3% jsou cca 28,8 minut denně = jen ždibíček denně, kolik času ztrávíme u televize, jídla, zábavou?). A výsledky na konci roku byly kolem 30% splněných cílů. A já si zase neuvědomoval, jaký to je úspěch. A říkal jsem si, jak je možné, že jiní plní na 100% a nebo jsem si říkal: “měl jsem teď starosti, musel jsem nad plán řešit ty a ty problémy atd., teď už je mít nebudu a bude se mi dařit lépe…”. A pak přišly jiné problémy a zase to mě něco rozostřovalo od plnění cílů.

A další rok zase kolem 30% atd. Loňský rok byl naprosto úžasný, splnil jsem asi 66% toho, co jsem si dal za cíl. Záměrně nepíšu naplánoval. 66% zase odpovídá úsilí, které jsem na dosažení cíle věnoval. A úsilí bylo jistě kolem 7% denní bdělého času denně v průměru.

A teď trochu do detailu o pojmech:

• přání je něco, co chceme, ale nejsme ochotni pro to nic udělat… dostat to bez úsilí je jediné řešení (chtěl bych být prezident, ale nejsem ochoten pro to něco dělat, protože kontakt s politikou mě děsí…)
• sen je něco, co chceme a jsme ochotni pro to něco obětovat… oběť to ale není bolestná, jít za snem je pro nás samozřejmé a neskutečně si to užíváme v dobrém. (Sportovci si neskutečně užívají zátěž při tréninku a mají z toho dobrý pocit. Já bych ale trpěl… není to můj sen být sportovcem. Jsem ale schopen denně domlouvat obchody, potkávat se s novými lidmi atd. To mi dělá dobře a někdo by při tom neskutečně trpěl.)
• cíl je sen, který dostal datum požadovaného splnění… proto si dáváme cíle na nový rok, protože si dáváme celý rok na splnění cílů, známe datum, kdy má být cíl splněn
• plán obsahuje postupné kroky, jak se dostat z bodu A do bodu B… z bodu, kdy není sen splněn, do bodu, kdy je sen splněn. Právě díky plánu se stane to, že cíle dosáhneme a úsilí věnované plnění plánu = akci se počítá do usílí vedoucího k dosažení cíle. (Je to stejné jako když jedete autem např. z Prahy do Ostravy, cíl je jasný, jen cest je víc a jen některé cesty jsou ty, co vedou ke splnění cíle. Musíte vědět kudy pojedete, aby jste věděli, jak rychle se dostanete k cíli.)

Nejčastější chyby jsou, že si jako předsevzetí a cíle dáváme něco, co je přání a my pro to fakt nechceme nic udělat, aby se to splnilo. Plnění cíle cítíme jako bolest a snažíme se plnění cíle (přání) jakokoliv vyhnout. Tj. cíle je nesplnitelný.

Nebo je cíl snem, ale chybí akční plán a pak nevěříme, že se nám může splnit. Právě na vytvoření plánu, kterému jsme schopni uvěřit vede ke zvýšení pravděpodobnosti splnění cíle.

Jak si udělat správný akční plán?

Nejčastěji se doporučuje (a mě se to po letech, zkoušení osvědčilo), pokud máme jasné, co má být např. za rok. Rozdělit si rok na 4 čtvrtletí a do nich si dát 4 dílčí srovnatelné menší cíle, které vedou ve splnění toho ročního. Dále první čtvrtletí si naplánujeme do měsíců, abych si udělal ještě menší, splnitelnější, uvěřitelnější cíle na každý měsíc. A nakonec si tyto měsíce rozložím do plánů na týdny. Ty jsou malé snadné a nebolestné. Malé kroky, které vedou k velkému cíly.

A vždy v poslední týden měsíce plánuju následující týdny v následujícím měsíci. A samozřejmě v poslední měsíc čtvrtletí si plánuji měsíce v následujícím čtvrtletí.

Je několik pravd, které musíte vědět, než se do plánování pustíte:

1. Můžete začít plánovat klidně v polovině roku, nemusíte čekat na leden příštího roku. Pokud chcete čekat, máte jen přání a nikoliv sen a palčivou touhu ho splnit.
2. Pokud nesplnít dílčí cíle v týdnu, měsíci nebo čtvrtletí, nezahazujte svůj sen, stále to můžete splnit v dalším týdnu, měsícu, čtvrtletí. (Hokejisti po prohrané první třetině taky nezahodí celý zápas a bojují až do poslední vteřiny zápasu (cíle).)
3. Pokud zapomenete plánovat, sedněte si a naplánujte si, budete cítit dobrý pocit, když budete vědět, co máte dělat.
4. Plánujte vždy v klidném prostředí, věnujte plánovaní klidně hodinu času pro stanovení plánů na příští týdne, měsíc, čtvrtletí. Čas věnovaný přípravě se vám 10x vrátí v průběhu období, které plánujete.
5. Plánujte klidně s kamarádem nebo někým, kdo plánování používá, víc hlav víc ví a dokáže vám poradit a navézt na správnou kolej. Řekne vám svůj názor. Obvykle něco, co sami víte, jen to nechcete slyšet. Potom, co vám to řekne, dokážete se té výzvě lépe postavit. Pozor, vyhněte se lidem, co vám vaše plány budou rozmlouvat, nebo vás budou mít za blázny. Ti vám nepomohou.

Toto je vše, co musíte vědět o plánování a s tímto si dokážete zvolit vhodné cíle a vytvořit akční plány, které vás budou bavit!

Přeju hodně štěstí při vytváření vaší budoucnosti!

Přežíval jsem ze dne na den, otravoval se tím, co dělám. Práce pro mě nebyla vášní, ale koulí u nohy. Byl jsem svázán svojí prací ve světě, který nebyl podle mých představ.

Ale nakonec se vše změnilo, začal jsem uvnitř opravdově snít o změně v mém životě. A ta potřeba změny byla tak veliká, že jsem na tom začal pracovat, začal jsem dělat něco navíc, než ostatní. Velmi často mé okolí nerozumí tomu, co dělám a proč to dělám. Na začátku bylo nepochopení, ale teď dostávám podporu, protože vidí, že vím co chci a nedám si pokoje, dokud to nezískám.

Začal jsem si představovat věci, co bych chtěl dělat. Bylo to velmi pestrá škála věcí, co mě lákaly. Časem se ale vyprofilovalo pár věcí, které cítím jako důležité a zajímavé. Baví mě a jsem ochoten se kvůli nim i učit. Jsou to věci, co mě zvedají ze židle a pro které mám vášeň. Umím si představit, že v dané oblasti budu jednička v ČR a možná i na světě

Můj život dostal nový směr a já můžu dělat to, co mě baví. Nemusím být otrávený z práce, kterou dělám, můžu se těšit do další práce. A moje práce je pro mě vášní. Jen se nesmím bát jít to zkusit. Strach by mě mohl ovládnout a říct mi: “co si to namlouváš, to se ti nikdy nepovede…”.

Já ale svůj strach neposlouchám, vím, že pokud vytrvám, tak uspěji.

Je to nejoblíbenější pasáž z audia, které Les Brown namluvil pro skupinu obchodníků. Audio se jmenuje “Ještě není konec dokud nevyhraji!”.

Máte nějaký pravidelný denní rituál? Kávička po ránu, cigaretka? Kupujete noviny každé ráno, aniž je čtete… Víte to a stejně je zítra zase koupíte. Toto jsou zvyky, které děláte, cítíte se díky té opakující se činnosti jistí, v bezpečí, v pohodě. A přesto vás tyto zvyky svazují.

Pokud si ráno nedáte kávičku, necítíte se sami sebou, jste nejistí… To je to, že jste dnes neudělali to na co jste zvyklí. Máte pocit, že ranní kávičku potřebujete, pak jste v pohodě.

Co kdyby jste se pustili do kurzu Angličtiny. Je to těžké se naučit anglicky? Hodně lidí to zkusilo a neuspělo. Prostě jim to nešlo, nemohli se začít učit.

Co kdyby jste si vypěstovali zvyk, že se za den naučíte 3 nová slovíčka. Je to hodně? Můžete to zvládnout? Určitě ano. Za rok to je kolem 1000 slovíček, za 2 roky 2000 slovíček. Můžete se takto naučit Angličtinu? Jasně, že můžete.

Bude to fungovat stejně jako s tou kávičkou. Pokud si ji nedáte, nebudete se cítit v pohodě. Stějně tak pokud se nenaučíte 3 nová slovíčka, tak se nebudete cítit v pohodě. To je zvyk a zvyky ovládají váš život.

Pokud chcete ovládnout zvyky a tím i váš život. Doporučuji vám návštěvu stránky Moje zvyky, kterou připravil můj kamarád Mark. Zaregistrujte se a nastavte si vaše měsíční priority, co máte. A každý den si můžete zadat, zda jste splnili, co jste chtěli.

Ze začátku vám doporučuji si vybrat jednu prioritu, jeden zvyk. Až dokážete tuto činnost (které se zvyk týká) dělat denně včetně víkendu, přidejte si další. Za jeden měsíc neustálým opakováním si zvyk jistě vytvoříte.

Jedna rada do začátku: První dny se budete na váš zvyk těšit, pak přijde zlom a pak se budete chtít vykroutit a nesplnit. A nakonec i to zlomíte a budete tento zvyk – činnost, co chcete dělat stejně automaticky jako si budete čistit zuby každý den.

Máte nějaké dobré zvyky, co vám pomáhají lépe žít?

Kdo už viděl film “The Secret”, ví o čem mluvím. Mě pomohl tento film změnit můj život, dostat se z depresí a smutku a vidět to pěkné, co na mě v životě ještě čeká!