Papírový nebo elektronický diář?
Komentář od Scalexe v poslední článku, kde jsem popisoval postup, kterým si plánuju rok, přivedl na další téma nového článku. Díky za něj! 
Scalex v komentáři píše:
“Dominiku, používáš papírovou nebo elektronickou podobu diáře? Já jsem zjistil, že asi budu muset přejít z elektronického na papírový. Proč? Ten elektronický mne svádí k mnoha nešvarům. Tím hlavním je posouvání úkolů. Leckdy mám něco udělat, ale nechce se mi. A místo toho, abych se donutil to udělat, tak prostě úkol přesunu na později. V papírovém diáři by to samozřejmě šlo taky, ale toho přepisování a škrtání… Bylo by mnohem víc vidět, jak neefektivně si některé věci plánuju nebo spíš jak je vykonávám či nevykonávám. Papírový diář bude nejspíš pro mě znamenat větší nepohodlí, ale snad mě donutí zvyknout si na to, že úkoly se nepíšou do diáře proto, aby v něm byly, ale proto, abych je splnil.”
A tohle je téma, co jsem často probíral s několika přáteli. A sám s ním mám mnoholeté zkušenosti. Tím neříkám, že jsem expert, ale mám zkušenosti. Z debaty s přáteli jsem dospěl k názoru, že nemám sám špatné pocity s prací s diářem. Že i oni mají své starosti s diářem. A tak pokud potřebujete slyšet (číst), že i jiní bojují s diářem, tak toto je článek pro vás.
Takže elektronický nebo papírový diář?
Odpověď: Takový, jaký vám vyhovuje. Já zkoušel oboje. Dokonce chvíli papírový, chvíli elektronický (i v průběhu jednoho roku). Chvíli jsem byl nadšený z jednoho a chvíli z druhého. Mám přátele, co nedají dopustit na elektronický diář a stejně tak mám zaryté fandy papírového diáře.
Já zjistil, že mě nejvíce vyhovuje elektronický. Momentálně mám ve 3 roky starém Variu software Personal Informant 8 a ten používám 2 roky v kuse. Jsem s ním plně spokojen. Ale v létě jsem pokukoval po papírovém diáři. Čistě z frajeřiny. Líbí se mi diáře FranklinCovey. Důvodem je systém osobní organizace od Coveyho přesněji popsáný v knize “7 návyků vůdčích osobností”. Pozor, toto není žádné lehké čtení. Je to učebnice a klidně 3 stránky budete číst 30 minut a přemýšlet o tom, co vám chce Covey sdělit. Obzvášť mocná je kapitola popisující druhý návyk: “Začněte s myšlenkou na konec…”. Musím se přiznat, že jsem po první stránce a půl tohoto návyku brečel, pochopil jsem smysl svého života… To nežertuju. Nejtěžší při prvním čtení a pak se zaváděním do svého života je návyk číslo 3, který vás naučí disciplínu. Jinak celou knihu již čtu po třetí.
Proč já miluju elektronický diář? Protože je v telefonu. Jsem neuvěřitelně línej a neumím si představit, že budu s sebou tahat, další věc… diář, velký a těžký… Už telefon je moc. Chtěl bych, aby to moje Vario vážilo pár gramů a bylo placatý, aby se vešlo do každé kapsy.
Odkládání úkolů
Mám kamaráda (identitu utajím), který měl ve svém Variu asi 450 nesplněných úkolů. Na dvouhodinovém kafi stihnul posunout asi 30 nesplněných úkolů na později. To bylo šílený! Na konec úkoly přepsal do excelu, něco smazal, něco delegoval a pak měl ohromnou úlevu. Byl pak o moc šťastnější. Netlačil před sebou kouli a citil se svobodněji.
Já osobně používám hlavně kalendář. Po letech používání kalendáře jsem začal dělat i s úkoly. Jednou jsem jich měl 90 nesplněných, což mě neskutečně frustrovalo. Probral jsem je, delegoval, smazal a pak začal znovu od začátku. Dávám si na den jen několik úkolů, do 10-ti, podle vytížení v kalendáři. Většinou mi pomohou nezapomenout udělat úkol.
Někdy si dám do diáře “schůzku” jen pro mě, taková rezervace času, abych věděl, kdy plním úkoly.
Myslím, že přejít na papírový diář a provádět dobrovolnou torturu ti nepomůže. Pokud se ti nechce udělat úkol, nebude se ti chtít ani přepisovat do dalšího dne. A to sám Scalexi cítíš. Já bych ten úkol přestal přepisovat = jako bych ho smazal a nebo splnil. Prostě by už dál nebyl. Ale musel bych tahat papírovou další zátěž. Fuj Ale to je můj názor.
Řešení nesplněných úkolů vidím v něčem jiném. Pokud si rozebereš jednotlivé denní činnosti, zjistíš, že jsou úkoly, co uděláš jako by nic a máš z toho dobrý pocit . A do jiných se ti nechce a plnění úkolu cítíš jako mučení. Je to tak? Já to tak mám.
Úkoly, kde vidím, jak splnění ovlivní výsledek (vidím hlavně to dobré, co získám), tak ty plním s nadšením a rychle a bez pocitu práce. Úkoly, kde nevidím, jak splnění ovlivní výsledek, tak do nich se mi nechce, odkládám je a považuji je za mučení.
Dám ti příklad: Dostal jsem nápad přidat známkování zboží do eshopu. Úplně jsem se nadchnul a zapsal si to jako úkol do diáře. Logicky to dávalo smysl, že to je dobré. Po nějaké době, jsem ale přestal věřit, že tato změna v eshopu by jakkoliv změnila zisk eshopu. Logicky jsem věřil, že je to dobré. Ale pocitově jsem nevěřil, že to má nějaký smysl. A tak mě plnění cíle dělalo problémy. A co jsem udělal? Smazal úkol. Známky prostě nejsou.
Prostě pokud necítíš, že splnění má smysl, tak úkol budeš plnit obtížně. U každého úkolu si představuju, jak to pozitivně ovlivní můj život nebo to, čeho se splnění úkolu týká. A pak pokud to cítím jako SUPER, tak to splním levou zadní. Pokud váhám, tak úkol buď smažu. Pokud to je věc přesto životně důležitá, tak ji i přes nechuť splním.
Závěr
Papírový nebo elektronický diář? Ten, který vám vyhovuje nejlépe. Jít do vlastního mučení, jako je např. přepisování nesplněných úkolů, je podle mě krok špatným směrem. Cesta co mě funguje je vizualizace toho, co se změní, když úkol splním. To mi vždy pomůže, vím, proč mám úkol splnit.
Leden 8th, 2009 at 00:08
Papírový nebo elektronický diář? | Dominik Almighty…
A tohle je téma, co jsem často probíral s několika přáteli. A sám s ním mám mnoholeté zkušenosti. Tím neříkám, že jsem expert, ale mám zkušenosti….
Leden 21st, 2010 at 14:09
Nejsem si jistý, jestli je to přesně tak, jak píšete…