Jak začala cesta do Zimbabwe 3?
Vylezli jsme z letiště v Amsterodamu a já měl hlavu plnou černé krásky. Sednul jsem a hned jsem napsal email. Trochu jsem měl problém rozluštit emailovou adresu, a tak jsem ji opsal, jak jsem si nejlíp myslel, že to je správně.
Dlouhé 3 dny nic, žádná odpověď.
Čtvrtý den přišla odpověď. “Ahoj, já jsem Audrey a jsem ze Zimbabwe.” Hurá! Konečně odpověď a první kontakt!
Kde je sakra Zimbabwe? Někde v Africe? Ale kde? Nevěděl jsem nic!
Tak jsem rychle odpověděl, ale odpovědi jsem se jen tak nedočkal. Ten večer jsem seděl s dědou po párty s našimi holandskými přátely a já se dědy poprvé zeptal, zda by mu nevadilo tlačit kočárek s malým černouškem. Zamyslel se a řekl, vůbec ne. Vozil bych ho rád. 
Tak a bylo rozhodnuto!
S Audrey jsem si vyměnil celkem asi 15 emailů. Nejdřív jsem zkoušel, aby přiletěla sem. Trochu jsem se bál jet do Afriky jen tak… Ale Audrey napsala, že to teď nejde. Ale napsala mi, abych přijel já.
Odpovědi chodily v intervalu jednoho týdne, tak mi bylo jasné, že tam nejsou tak daleko s internetem jako my tady. Většinou to byly pátky odpoledne, na ten den jsem se vždycky těšil.
Začal jsem sledovat situaci v Zimbabwe, ptát se lidí na názory na mou cestu a tak. Téměř všichni mě od této cesty zrazovali. Bál jsem se politického režimu, ve kterém diktátorský president Mugabe jde tvrdě proti Britům a bílým farmářům, kterých nechal stovky povraždit atd. Dále jsem se bál různých historek, co se měly v Jižní africe stát atd. Nakonec jsem se i bál, že bych mohl narazit na lidojedy…
A tak jsem se Audrey zeptal, zda mě snědí. Odpověděla, že ne. Tak jsem se osmělil . No kdybych já byl lidojed a někdo by se mě zeptal, zda ho sním, tak bych mu řekl, že ne, ačkoliv bych plánoval opak.
Musím říct, že pár lidí mě v cestě podporovali a překvapivě mě podporovala moje mamka, která mi řekla, že jsem prdlej po ní a ať jedu. Děda s babičkou stále nevěřili, že bych do Afriky odjel. Musím říct, že toto období bylo plné emocí, kde jsem viděl, jak mě lidé kolem mě mají rádi a že se o mě skutečně bojí.
Můj kamarád Lubor chtěl jet se mnou a tak jsem se cítil lépe, protože ve dvou se vše lépe zvládá. Nakonec den před očkováním proti všem nemocem dostal angínu a tím se vyškrtl ze seznamu cestovatelů. Myslím, že toho lituje do dnes. Já jsem slíbil Audrey den, kdy poletím a tak jsem letěl sám.
Nastudoval jsem mapu Zimbabwe. Pouze v jediném knihkupectví v ČR měli, mapu Zimbabwe a Harare (hlavní město) a jeden cestopis od cestovatele, co tam jel v roce 2000. To bylo ještě klidné místo před onou čistkou bílých farmářů. Potřeboval jsem zjistit co nejvíc, získat informace a zkušenosti, abych svoji cestu přežil.
Nastudoval jsem stránky Ministerstva zahraničních věcí a Zastupitelství České republiky v Harare, kde psal, ať se tomu místu každý vyhne. Že se nedoporučuje individuální turistika a další bezpečnostní doporučení, jako například vyhýbat se chudinským čtvrtím na okraji Harare atd.
Sedl jsem nad internetovou mapu Google maps a nastudoval jsem, jak vypadá Harare, Ruwa (městečko, kde žije Audrey rodina) a všechny cesty kolem. Dokonce jsem viděl Audrey baráček z vrchu, ale ještě jsem nevěděl, že v něm bydlí Audrey.
Mám dobrou paměť, tak jsem dokázal poznat místo a orientovat se v Ruwě dřív, než jsem tam byl poprvé. A toto se mi hodilo.
Připravil jsem si seznam adres nemocnice. Zjistil, kde je červený kříž a další humanitární organizace, ambasády státu evropské unie, kde bych mohl hledat přístřeší, kdyby se něco zvrtlo.
Připravil jsem si alternativní plány, co budu dělat když:
- Audrey nebude čekat na letišti
- Audrey bude čekat na letišti a pak uteče
- Audrey rodina mě nebude moct u nich ubytovat
- se nebudou chtít se mnou kontaktovat
- bude převrat režimu
- zasáhnou ozborojené složky proti bělochům
- budou mě chtít sníst
- okradou mě
- atd.
Vyměnil jsem peníze, ale nevěděl jsem kolik. Dost na to abych skromě přežil, málo na to, aby mě v případě krádeže částka moc mrzela. Měl jsem vČR připravené 2 kamarády, co by mi poslali peníze, pokud bych se dostal do tísně. Jejich nabídka přišla nezávisle na sobě a aniž bych je o pomoc prosil. Byl jsem rád, že se můžu doma na někoho spolehnout.
Koupil letenku, zabalil věci a napsal Audrey v den odletu email, že jedu na letiště a letím do Afriky.
Jak probíhal let? Jaké to bylo v Zimbabwe? To zase příště!
