Jak začala cesta do Zimbabwe?
Můj děda a babička mají známe z Holandska. Ti je roky navštěvují a bydlí v kempu přes silnici od dědy a babičky. Jezdí celé léto po Evropě s karavanem a užívají si důchodu. Pravidelně, když projíždějí kolem a bydlí 10 dní v blízkosti dědy a babičky, probíhají různé “společenské” akce, jako např. návštěva Holanďanů nebo návštěva Holanďany…
Na těchto “společenských” akcích bez jakéhokoliv společného jazyka rokuje nad vším, nad čím rokují všichni, co nejsou ze stejné země. Jak je to kde jiné, jak je někdo lépe a jinde hůře. Kde mají dobré pivo, kdo dojde pro další džbánek do blízké hospůdky a bude u něj jistota, že se v hospůdce nezasekne na dlouho a s plným džbánkem se vrátí atd. Mluví se rukama a nohama, vším, čím to jde.
A tak Holanďani pravidelně zvou dědu a babičku k ním na návštěvu do Nijmegenu. Děda s babičkou by nikdy takovou vzdálenost neujeli a tak se návštěva nikdy neuskutečnila. Nikdy nevěřili, že se tam kdy podívají. Ale mě to nedalo a nechal jsem Ko (to je zkrácené jméno, Ko je on) píchnout prstem, abych věděl, kdy máme přiletět a kdy zase letět zpět. Určil termín 15.7.2007 až 22.7.2007. A tak jsem rychle zabookoval letenky, aby věděl v kolik přiletí letadlo na letiště Schiphol v Amsterodamu.
V ten moment jsem se babičky a dědy zeptal, zda mají v tom týdnu volno, resp. zda je potřeba přeložit návštěvy doktorů a tak. Nebylo nic a tak jsem jim oznámil, že za týden letíme do Holandska. Velké překvapení! To miluju nejvíc, velká radost! Koupil jsem letenky a připravili jsme se na výlet.
Řešilo se, co tam budeme dělat, zda si to užijeme… Kde budeme bydlet atd.
Na letiště jsme přijeli včas (2 a půl hodiny předem), aby nám to neuletělo, odbavili jsme se, rozloučili jsme se s kamarádem Luborem, který nás odvezl a vyrazili jsme na cestu do Amsterodamu.
No, na cestu, spíš jsme přešli k odletové bráně, zakoupili si dost sudoku a čtění. Děda začal podstivě luštit a já se šel s babičkou projít po letišti. Koukali jsme hladově na jídla za 500-1500 Kč (za běžnou porci jídla) a říkali si, jak si pochutnáme v letadle na obědě.
Začal boarding letadla a my se šli usadit na místa. K okénku si sedla babička, doprostřed já a k uličce si sednul děda.
Právě tady začíná příběh, který mě radikálně změnil celý život! Náhoda? Osud? Co si budete myslet vy?
