Je většina z nás jen blahoslavenými otroky?
Byl jsem ve škole a měli jsme zajímavou debatu, která se také dotkla otroctví. Trochu jsem to promyslel. Dopředu podotýkám, že nejsem žádný velký historik, tak mohu uvažovat ve zkreslené realitě, kterou o minulosti mám. Pokud to tak je, tak mě prosím opravte. Pokud moje přirovnání vás urazí nebo vám nebude milé, tak mi to odpuste.
Jak si představuji, že to bylo s otroky:
Otrok byl člověk, který neměl, žádnou svobodu. Vykonával příkazy svého pána, který jej za to nechal na živu. Pánové se svými otroky obchodovali a pokud jim otrok již nebyl k ničemu, nebo se jim znelíbil, tak jej zabili. Kvalita otroka se hodnotila podle jeho síly a zdravý (dobrý chrup). Otrokem se člověk mohl stát tak, že jeho “vyšší autorita” (král, císař, jiný vládce) jej prodala za otroka, nebo se otrokem narodí (narodí se otrokyni). Pán otroka mohl zbavit otroctví, to je osvobodit jej a nebo ho mohl zabít nebo prodat. Otroci byly považováni za věci.
Novodobý otrok aneb otroci v dnešní době:
Dnes již nejsme tak zřetelně vlastněni žádným pánem a přesto náš životní stav opravdu připomíná otroctví. To, co nás dnes zotročuje není přímé vlastnictví někoho, ale schopnost získat svobodu založenou na volném času. Otrokem se člověk narodí nebo se jím stane rozhodnutím rodičů (nechtějí již vyživovat 18-ti letého syna) nebo z vlastní vůle. To že se člověk stane otrokem znamená, že musí “platit” za svůj život, za jídlo, bydlení, zábavu.
Aby v dnešní společnosti mohl každý “přežít” musí disponovat každý měsíc nějakou sumou peněz. Pro každého je jeho měsíční rozpočet 5.000,- Kč, pro někoho 50.000,- Kč. Oba přesto mohou být otroci.
Otroctví začne většinou dospělostí člověka, který se obvykle těší, až se osamostatní od svých rodičů. Začne žít svůj “svobodný?” život. Hlavně se nemusí zodpovídat rodičům, kdy přijde domů od známých, z hospody a tak. Svoboda je také v tom, že se může rozmyslet, kolik bude ze svého rozpočtu platit za které výdaje. O výši některých se nedá diskutovat (pravidelné měsíční platby nájmu, elektriky, telefonu, potravin atd.), jiné lze dočasně potlačit (výdaje za koníčky, zábavu, cestování atd.).
Ještě to otroctví moc nepřipomíná, ale čtěte dál, blížíme se k jádru věci.
Aby člověk mohl tyto výdaje platit, musí někde peníze získávat. A už jsme u toho důležitého. Většina se snaží si peníze vydělat legálně. A to je v pořádku. Té druhé menšině, co nemá čisté svědomí se věnovat nebudu. Kdo s ohněm zachází s ním i schází…
A právě ten výdělek je klíč k otroctví. V životě platí to, že ten kdo dává peníze si diktuje podmínky (např. zákazník, ale i zaměstnavatel). Všichni máme jen 24 hodin času denně. A teď si vezměte průměrný den.
- 0:00-7:00 spánek
- 7:00-8:00 přesun do práce
- 8:00-16:30 pracovní výkon v zaměstnání s obědem
- 16:30-17:30 přesun domů
- 17:30-20:00 práce doma, úkoly s dětmi atd.
- 20:00-23:00 volno?, odpočinek?, čumění na bednu?
- 23:00-0:00 opět spánek…
A takto to jde každý den. Nejsme svobodní. Musíme denně chodit do práce, která nás nebaví. Prodávat denně 8 a půl hodiny nejlepšího času dne a zároveň života za tolik, že jsme schopni prokrýt základní životní náklady a mít trošku navíc.
A kdo nás vlastní? Zaměstnavatel, sice nám dává peníze, ale vyžaduje práce. I toto je dobře, protože dostávat peníze bez práce byla specialita ideologii, co máme již za sebou. Ale kolik peněz dostaneme… A každé ráno kvůli té almužně vstáváme do práce a snažíme se…
Díky trhu práce, kde nabídka pracovních sil (lidí bez práce) převyšuje poptávku (volných míst) a tím nám vzniká známá míra nezaměstnanosti, kde existuje skupina lidí, co nikdy dělat nebude a žije jen z podpory. A tato větší nabídka tlačí platy dolů…
A tím nikdy zaměstnanec nemůže vydělat zajímavé peníze. To jej svazuje. A jeho pánem se stává jeho zaměstnavatel, který výší mzdy rozhoduje o tom, co si koupíme (auto, motorka, vybavení bytu, oblečení), kde budeme bydlet (garsónka, 3+1, rodinný dům atd.), kam pojedeme a na jak dlouho na dovolenou (Jižní Čechy, Chorvatsko, Hawaii atd.). Má celý náš život v hrsti. Když si usmyslí, půjdeme pracovat v sobotu nebo neděli, když si usmyslí nadiktuje nám dopředu, kdy pojedeme na dovolenou atd. Může nás z dovolené odvolat. Ovládá nás. A i když se vzepřeme, půjdeme pracovat k jiném pánu za podobných podmínek.
Je to stejné jako otroctví. Nemůžeme trávit čas tak, jak sami chceme. Musím denně robotovat na cizím poli a za to dostáváme almužnu, která nám neumožní nikdy žít tak, jak by jsme chtěli. Žít to o čem jsme vždycky snili… Dostáváme peníze a možnost “svobodné” volby, jak s nimi naložíme. A tomu říkáme, že jsme volní. Ale nejsme, zkuste nepřijít ve středu ráno do práce. A nebo nepřijďte celý měsíc a buďte svobodní. A okamžitě vás čaká ztráta příjmu a jste opět více svázáni a dále těžký pád dolů na zem.
Kdo je tedy v dnešním světě svobodný?
Ten, kdo si pořídil tzv. pasivní příjem. To je příjem, pro který nemusí již pracovat. Ačkoliv pro každý příjem musíte sem tam (např 2x za rok) mít schůzku s někým, kde se o pasivní příjem stará.
A ve zbylém čase máte možnost žít si po svém, nelítat jak vám šéf řekne. Utrácet peníze, které každý měsíc přijdou. Můžete si žít a nejste ničím omezeni. Snad jen výší příjmu, který máte.
Byla by to svoboda, vstávat denně až se probudíte a ne na budíka? Dělat si přes den, co vy chcete a ne dělat to, co po vás chce někdo jiný? A mít přitom peníze na život?
Toto je svoboda. Takto žijí páni. A ti ostatní s výhodou služebního auta nebo telefonu a jistotou, že zítra ráno opět musejí vstávat a jít robotovat na cizí za peníze, které jim v životě nestačí, vytvářejí novodobé otroctví. Mají pocit, že jsou svobodní, ale stačí jeden papír – výpověď a život a svoboda se hroutí. A to ještě víc, pokud si vzali auto na leasing nebo bydlení na hypotéku.
Mám pocit, že otroci vždy byly, jen nás ve škole učí, že už nejsou, že to už skončilo a říkají, že lidé jsou už svobodní. Ale o jaké svobodě to mluví? O tom, že 40 let člověk s jistotou musí prožít v zaměstnání a pak nedostane slušný důchod? Nebo o svobodě, kdy si opravdu můžeme v životě dělat, co mi sami chceme?
P.S. Pro přesnost přišel jsem na 2 druhy novodobých pánů, ti první jsou ti, co mají pasivní příjem pro který nepracují. Ti druzí jsou bezdomovci. Dostávají od státu podporu a celý den proflákají. Nemohou si plně žít podle svých představ, ale mohou si život víc užít, než normální pracující… Ale ty zimy jim nezávidím 
