Filipínský léčitel Lino přijede opět do Kolína na konci listopadu (27.11. a 28.11.). Pokud se chcete objednat, zavolejte na 777 224 442.
Narazil jsem na toto video z TED a musím říct, že mě to velmi pozitivně překvapilo. Až si video prohlídnete, tak zjistíte, že Bhútán měří víc HNŠ než HDP. Je to pro ně ukazatel mnohem více vypovídající o stavu země a ekonomiky než HDP, které používá celý západní svět.
Bhútánci za posledních 30 let vypracovali celý systém měření něčeho tak nehmatatelného jako je štěstí. Používají 9 indikátorů a celkem přes 270 ukazatelů. Výsledkem je hodnota mezi 0 a 1, která vypovídá o štěstí, které prožíváte.
Západní psychologové se v posledních letech kloní spíše k používání HNŠ místo HDP, protože lépe ukazuje, jak se lidem v zemi žije. Jako příklad otázek, které jsou v dotazníku uvádím: Jak tráví svůj čas přes den? …nebo… Pomýšleli jste někdy na sebevraždu?
Rozdíl mezi HNŠ a HDP najdeme v příkladu, kdy země vykácí všechny stromy, vzroste ji HDP, ale rapidně klesne HNŠ, protože se změní klima v zemi. V HDP není také, jaký vzduch dýcháme, jestli jsme zdravý atd.
Bhútánské stránky o HNŠ jsou zde: http://www.grossnationalhappiness.com
Stránky s 9-ti indikátory pomáhající měřit štěstí jsou zde: http://www.grossnationalhappiness.com/gnhIndex/gnhIndexVariables.aspx
Tabulku s výsledky HNŠ najdete zde: http://www.moneyshow.com/image.asp?imgSrc=NewsLetters/jubak_articles/101509/chart1_lrg.gif&aid=jubak_journa-17976
No v TOP 20 nejsme. Ale např. Neměcko, Francie, Anglie také nejsou na vrcholu tabulky.
Myslím, že měření HNŠ je fakt super nápad a v Bhútánu to dělají již přes 30 let. O HNŠ ještě v budoucnu uslyšíme.
Knížka Timothyho Ferrise Čtyřhodinový pracovní týden mě na první pohled nezaujala svým názvem… Mít 4 hodinový pracovní týden se mi na první pohled zdálo jako z říše pohádek. Ale po pochybnostech jsem se začetl a absolutně jsem změnil názor. Pozor, článek píšu tak, aby moc nevyzradil obsah knížky, proto pokud nebudete něčemu rozumět, vezměte knížku a začněte číst.
Dnes jsem na Mít vše hotovo četl jeden článek pana Olmera, kterého knížka neoslovila a zpochybňuje ji. Na rovinu, rozumím tomu, že se knížka nebude každému líbit. Ačkoliv autor píše, že z ní mohou čerpat i zaměstnanci, tak bych to viděl spíš na zaměstnance, kteří nechtějí do smrti zůstat zaměstnaný. Pro zaměstnance, kteří hledají svobodu ve svém životě je kniha velkou nadějí. Samozřejmě kniha hodně osloví všechny podnikatele, kteří začali podnikat, aby více vydělali, ale dostali se do pracovního koloběhu a jedou od rána do večera všechny dny v týdnu. Bojí se odjet na dovolenou delší než je 14 dní, aby se něco nepokazilo… Všechno toto znám z vlastní zkušenosti.
Kritizované ego autora mi přijde podložené výsledky. Autor o sobě netvrdí, že je dokonalý a bezchybný. Na prvních stránkách píše svůj životopis plný přehmatů, omylů a neúspěchů. Přečetl jsem hodně knížek i od lidí s velkým a nebo s ještě větším egem a naučil jsem si brát knížky jako “švédský stůl”. Vyberu si, co se mi líbí a zbytek nechám být.
V komentářích článku se často zmiňuje rozdíl kultur mezi USA a ČR. Na vlastní kůži jsem zjistil, že není moc rozdílů mezi Američany a námi. Často se operuje s tím, že “to může fungovat jen v Americe”. Ale to není tak úplně pravda. Rozdíly jsou, ale ne v lidech. Lidi žijí na světě všude stejný a ti, co cestují a stýkají se s běžnými lidmi, mi to potvrdí.
Skvělé myšlenky najdete v celé knížce. Sám jsem zatím na stránce 205 v anglické verzi (tj. začínám poslední písmeno L). Není nutné to brát jako návod 1:1, dělat přesně, co je psáno. Ale důležité je se inspirovat zkušenostmi a novými pohledy jichž je kniha plná. Hledejte věci, zkuste je a sami se rozhodněte zda to je pro Vás to pravé.
Osobně bych si nenajal indického asistenta ze 2 důvodů. Neumí česky a platit někomu $15 za hodinu (300 Kč/hodinu) mi přijde drahý. Proto je lepší si najmout Čecha nebo Slováka za 80 Kč/hodinu. Toto je to, kde je rozdíl mezi USA a ČR. Není v lidech, ale v číslech 
Eliminace neproduktivních věcí je výborná věc. Skvělým návodem je řazení činností do dávek. Určit čas, který je na telefony, další čas pro emaily atd. Neproduktivní činnosti předat asistentovi a jen jej kontrolovat. Přestal jsem po ránu číst emaily a neskutečně se mi produktivita zlepšila. Toto dělám již několik týdnů a vidím dlouhodobé zlepšení. Mnoho dalších tipů, jak uspořit svůj čas a vyhnout se žroutům času najdete v knížce.
Nejzajímavější pro mě zatím byla část o Paretovi, který nám přinesl Paretův zákon 80/20. V mém okolí je hodně lidí, kteří tento zákon znají. Nikdo ho však nepoužívá tak jako Ferris. Ale znám jednu firmu, která tvrdě pracuje na zákaznících, kteří jí tvoří 80% obratu (je jich míň ne 20% všech). Zbylá většina je v pasivním režimu. Jejich objednávky samozřejmě zpracovávají a plní. Jen nemají aktivní plný servis. Této firmě se na rozdíl od konkurentů daří lépe. Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem se sám divil, jak mohou své zákazníky takto dělit a ty ostatní jen tak nechat být. Tim Ferris mi to vysvětlil
Parkinsonův zákon samozřejmě znám a zažívám ho na své kůži každou chvíli. Jen jsem nevěděl, že se tak jmenuje. V knížce jsem našel návod, jak stanovovat termínům plánování, aby byly úkoly včas plněny. Taky jsem se poučil, jak psát emaily, kterými zadávám úkoly, aby byly lépe pochopeny a splněny. Knížka je hodně o práci s lidmi, jak delegovat úkoly atd.
Jak si vydělávat infoproduktama jsem již četl před asi 6 lety a to pro mě nebyla zrovna zajímavá kapitola. Ačkoliv jsem se u ní trochu nudil, tak pro lidi, co tento způsob podnikání neznají to bude velmi inspirativní. Ale dostal jsem chuť se do jednoho dlouho rozpracovaného projektu pustit. Jen musím udělat kvalitní průzkum, abych nedopadl jako Ferris v jeho 19 letech.
Automatizace činností a způsoby zadávání práce jsou pro mě zase hodně poučné. Tuto část si musím přečíst ještě jednou a zamyslet se nad svými povinnostmi a najít co změnit.
Abych nebyl jen pozitivní, tak zde je to, co určitě nepoužiji:
Četl jsem v komentářích, že Ferris “podváděl”, když vystrkal soupeře za čáru a tím vyhrál titul Mistra světa v Thajském boxu. Udělal to v rámci pravidel Thajského boxu. My Češi jsme na hledání mezer v pravidlech experti. Slyšel jsem jeden příběh, o českém baseballu. Když se po revoluci u nás začal hrát a byli tady americké týmy na soutěži, tak se musely změnit pravidla, který v USA platily přes 30 let. Nemusí to být úplně pravda, ale já bych tomu věřil.
Pokud chcete být do smrti zaměstnaný, tak tuto knížku nečtěte. Nic Vám nepřinese. Pokud hledáte v životě svobodu a nechcete být srdcem firmy, kterou budujete nebo jste vybudovali, tak tuto knihu jste hledali.
Další zázrak bude k vidění v České republice. Nick Vujicic. Narodil se bez rukou a nohou. Situace, která by pro mnoho lidí, znamenala nepřekonatelnou životní překážku. I Nick se musel vyrovnat se svou situací a najít cestu svého života. Když byl malý zažíval posměšky svých spolužáků, kteří se neuměli vyrovnat s tím, že on je tak jiný. Časem pochopil, že mít hendicap není otázka toho, jestli má ruce a nohy, ale o tom, jak přistupuje ke svému životu a začal snít a plnit si své sny.
Nick Vujicic bude pořádat seminář na téma “Tři klíče k životu bez hranic”. Bude to oči otevírající seminář, který Vám dá pevnou víru, že jste schopni si plnit vše co chcete a je úplně jedno zda jste bez rukou a nohou nebo jste prožily těžké životní období nebo dětství na které neradi vzpomínáte.
Lístky na seminář pro Prahu, Brno a Ostravu jsou k dostání zde:
http://www.mujuspech.cz/seminar/#a_aid=novinky
Rád bych vás pozval na jeden internetový eshop určený pro lidi, kteří berou vážně svůj osobní rozvoj. Sám jsem přečetl tuny knížek o osobním rozvoji. Přečetl jsem toho dost od Kiyosakiho, Napoleona Hilla, Davida Schwartze, Joe Vitala a dalších.
Všechny tyto autory najdete zde:
http://www.mujuspech.cz/#a_aid=novinky
Dr. Joe Vitale's Secret Law of Attraction